***

 „De reale! Počkej!“ křičela Eimy v zoufalé snaze dohnat gepardolva. De real zastavil. „Rychle ještě máme před sebou dlouhý kus cesty“ řekl klidně a začal běžet dál. Kvůli nepozornosti zakopl o kládu a svalil se na zem. Eimy ho konečně dohnala. „Není ti nic?“ „Né je to v pořádku, ale už zase musíme jít dál jinak nám ještě utečou!“ „A jak je možné, že je znáš?“ zeptala se podezřívavě Eimy. „Rally ti to neřekl? Jsem jeho vzdálený příbuzný, ale to je teď asi jedno“ odvětil De real a začal pomalu slézat z kopce. Eimy lezla za ním. Poté se oba vydali do pralesa. Eimy se vyhla trnitým větvím, ale De real už takové štěstí neměl. Poškrábal si tlapky a taky si udělal malou jizvu na oku. „Jsi v pořádku?“ ptala se starostlivě Eimy. „Je to dobré. Tohle se mi stává často.“ Oba uslyšeli nějaké vzdálené hlasy. Když se Eimy otočila, De real už byl pryč. „De reale kde jsi?? De rea…..JAU!!“ Eimy spadla do malé jámy a narazila si nohu tak, že nemohla chodit. „De reale!! Pomoc!!“

***

Azshara něco zaslechla a nastražila ouško. „Někdo řve o pomoc!“ V tom okamžiku se znovu ozve tiché „Pomoc!!“ Shetani se zaposlouchala. „Máš pravdu taky to slyším. Měli by jsme jít na pomoc.“ Azshara uronila slzu. Shetani se na ni koukne a povídá: „Ty by jsi vlastně měla zůstat tady a odpočívat.“ „Ano“ řekne tiše vlčice. Shetani se rozběhla za hlasem. Azshara uronila další slzu. Po chvilce se kolem ní rozprostřel vánek a z křoví vyšel  bílý vlk. Vlčice ho objala. „Mami!“ V tom okamžiku se kolem nich objevila záře. Azshaře se vyléčí tlapka a poté všechno zmizí. „Sbohem mami“ řekne Azshara a lehne si do trávy. Rozpláče se. „Proč jsi mi musela umřít mami proč? Měla jsem ti tu rybu chytit abys nebyla tak vyhládlá.“ Azshara dál pláče a přemýšlí o své matce.

***

Shetani už slezla z kopce a běžela dál za hlasem. „Kde jen může být?“  Po chvilce uvidí Eimy jak leží vedle jamky. „Co se stalo?“ „De real mi utekl a já jsem spadla do téhle jamky. Bolí mě noha.“ Shetani se zamyslí. „Hm to šel asi hledat ty dva. On už se sem nevrátí. Měli by jsme se vrátit ke lví skále.“ Eimy přikývne a s Shetaninou pomocí kulhá zpět odkud přišla. Když přijdou ke skále, Eimy si lehne do trávy a Shetani běží za Azsharou. „To byla Eimy kdo volal o pomoc. Už jsem se oni postarala.“ Pozná na vlčici, že brečela. „Copak se stalo?“ Azshara se posadí a začne jí to všechno vysvětlovat. „Víš, přišla za mnou má máma, která už je po smrti. Vyléčila mi tlapku a pak zase zmizela.“ „Aha“ řekne smutně Shetani. „Já už taky nemám rodiče. Napadli je jiní lvi“ řekne a vzpomene si na svou matku. Po chvilce ticha znovu promluví: „Jsem unavená. Nepůjdeš už taky spát?“ „Ano, jsem taky ospalá. Všichni už spí. Simba ve lví skále, Eimy pod ní a De real někde hledá její kamarády“ řekne tiše Azshara a lehne si pod strom vedle Shetani. „Byl to krásný den, plný dobrodružství.“ „To ano. Dobrou noc.“ „A sladké sny…“

„Tebe ještě neznám.“ Vlčice zvedla vyděšeně hlavu a podívala se na Shetani. „Můžu ti nějak pomoci?“ ptá se Shetani. „No vlastně ano, mohla by jsi mi s něčím pomoci,“ vypraví ze sebe po chvilce váhání vlčice. „Jasně s čím? Ráda pomůžu.“ „No je to trochu zábava. Pojď honit ryby!“ Vlčice se usmála a vkládala naději, že půjde Shetani s ní. „No jasně! Samozřejmě, že ti pomůžu, bude to zábava. Tak jdeme?“ „Ano“ řekla šťastně vlčice a zamířila do křoví. „Jo a mimochodem, jmenuji se Azshara a jak ty?“ „Já jsem Shetani.“ Azshara se krčila v křoví a sledovala malý rybníček. „ Sleduj“ zašeptala a vyrazila z křoví jako blesk rovnou do rybníka a chytila rybku. Shetani ji chvíli pozorovala, a pak spatřila, jak se na hladině mihla malá rybička. Přikrčila se a skočila rovnou za ní. Azshara se na ni koukala. „Jsi dobrá, ale ještě to chce trochu tréninku.“ Uvidí další rybu a chystá se po ní skočit. V tom okamžiku, když se chce odrazit, jí znovu začne krvácet tlapka. „Au! Už nemohu.“ vydechla a skácela se do vody. Shetani chytila další rybku. „Ano!“ Když ale uviděla Azsharu, pustila rybu a běžela za ní. „Není ti nic?“ Azshara se pokoušela vyškrábat na břeh, ale tlapka byla moc těžká. Shetani ji vytáhla z vody. „Jsi v pořádku nebolí tě to?“ prohlížela si starostlivě Azshařinu tlapku. „Bolí to moc ale u nás vlků je to normální.“ „Aha, ale stejně by sis měla odpočinout.“ „Asi máš pravdu“ řekla sklesle Azshara a lehla si do mechu. „A odkud jsi Shetani?“ „Já tu nejsem dlouho. Jsem z kraje který je na sever od lví skály a odkud jsi ty? Vlci v Africe přece nežijí.“ „To je pravda jsem z Alp. Já ani sama nevím proč jsem utekla, ale moje máma je pořád se mnou.“ „Z Alp? Ten kraj neznám.“ „Ani nemůžeš. Alpy se ani trochu nepodobají Africe. Je tam zima a mráz. Proto máme tak silný kožíšek.“ Shetani si prohlédla Azshařinu srst. „Aha“ řekla zvědavě a lehla si také do mechu. „ Víš, jsem ráda že jsi tu. Se zdejšími jsem se rychle spřátelila, ale ty jsi má nejlepší kamarádka.“ „ Ano, a ty jsi zase má“ usmála se Azshara.

***

„ÁÁÁÁ!!!“ Šplích!!! De real spadl rovnou do řeky. Vylezl na břeh a kouknul se na díru. „A sakra!! Díra se zasypala kameny. Jak se teď dostanu zpátky?!“ Snažil se vyhodit kameny, ale nepodařilo se mu to a spadly dolů do řeky. Spolu s kameny začala padat do řeky i hlína a vodní hladina začala stoupat výš a výš. De real začal utíkat po břehu pryč, ale voda byla rychlejší a vzala ho sebou. Už mu docházel vzduch, ale voda ho pořád vláčela dopředu. Najednou narazil do zdi, která se zbořila a voda i s De realem vytekla ven. Po chvilce zjistil, že je na sloním hřbitově. Vstal a kolem něj se objevily hyeny. „Ale ne!“ Připravil se a vrhl se na ně. Bojoval s nimi dlouho, ale nakonec gepardolev vyhrál a hyeny utekly. Potom, unavený a vyčerpaný, si našel nejbližší strom, vylezl na něj a usnul.

***

„Moc ti děkuju Simbo! Jsem moc ráda že jsi mě přijal,“ řekla radostně Shetani a podívala se na Simbu. „Ze mě nemusíš mít strach. Neboj já ti neublížím,“ řekl Simba a usmál se na Shetani. „Já z tebe nemám strach, jenom, že jsi silnější a mluvím s tebou poprvé.“ Z rozhovoru je vyrušil křik: „ÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!!“ Buch!!! Viděli jenom, jak De real dopadl na zem. Hned k němu běželi. „Neublížil sis??“ ptá se Shetani. „Ne je to dobrý. Au!! Jenom moje hlava. Dopadl jsem na kámen.“ „Nesmíš chodit tak blízko ke kraji!“ říkal mu naštvaně Simba. De real se zvedl a šel si lehnout pod lví skálu. Shetani vylezla na malou skalku a lehla si. Po chvilce řekla: „Je tady trochu nuda. Tak co pak budeme dělat? Není tady ještě někdo ze smečky?“ Simba vylezl za ní na skalku a povídá: „Co chceš dělat? Můžeme jít lovit a nebo, se prát jako malá lvíčata. Konec konců, vždyť je to zábava.“ Jen co to Simba dořekl, začal se smát. „A ještě můžeme jít shánět někoho dalšího do naší smečky.“ Shetani začala přemýšlet a Simba vylezl na větší skálu a začal řvát: „RRRROOOOOAAARRRR!!!!!!!!“ De real vstal, podíval se na Simbu a Shetani a potom se šel projít. Došel až ke stromu, vylezl na něj a lehl si. Když Simba přestal řvát, tak Shetani povídá: „Hm…prát se jako lvíčata?Tak to máš pravdu že je to sranda!“ Jen co domluvila, tak skočila na Simbu a začala se s ním prát. De real se probudil a šeptnul si sám pro sebe: „Ha ha. Přidám se“ a připravil se ke skoku. Počkal si na tu správnou chvíli a „Hop!!“ skočil rovnou na Simbu. „ÁÁÁÁ!! Mám tě!!“ Shetani odskočila kousek bokem. „ A hele kdo se to k nám přidal.“ Simba se pral s De realem a křičel: Hele to neplatí jste na mě dva!“ Vyhne se De realovi a skočí na Shetani. „Cha cha! Ale já vás stejně dostanu!“ Jak se tak pral s Shetani tak do něj z boku vrazil De real a Simba se zabořil hlavou do země. Když se postavil na všechny čtyři, tak měl pusu plnou brouků a žížal. „Hele brouci. Dá si někdo se mnou?“ „Nechápu, jak můžeš jíst brouky Simbo. Mě to přijde…zvláštní,“ říká Shetani. „Ale… jak vlastně chutnají?“ „Jsou skvělí, úžasní, musíš je taky zkusit“ povídá nadšeně Simba a podává Shetani brouka. „No dobře“ řekla Shetani a ochutnala brouka. „Hm, není špatný,“ libuje si. Zatím co Simba a Shetani baštili brouky, tak De real šel na lov a ulovil zebru. Schoval si ji do křoví, aby ji nikdo nenašel a neukradnul mu ji. Potom našel za kamenem šneka. Chytil ho a snědl. Když ho Simba uviděl, tak šel za ním. „Ahoj co to děláš?“ ptá se. „Právě jsem byl na lovu.“ Simba uvidí prázdnou ulitu. „A taky jsi zbaštil šneka že jo? Ha ha!“ říká s úsměvem. „Simbo, já znám místo kde je šneků habaděj! Pojď, ukážu ti ho.“ Začal utíkat do pralesa. „De reale, počkej!! Neutíkej mi!!“ křičí Simba na De reala, ale ten ho neslyší. Simba se ho snaží dohnat, ale spadne do díry. „ÁÁÁ!!“ Díra se pořád prohlubuje a táhne ho dolů. Už je skoro pod zemí, ale najednou ho chytne nějaká tlapka. Je to De real. Vrátil se a vytáhl Simbu z díry. „Huh! Díky De reale. Málem jsem už zmizel v…“ ale než to Simba dořekl tak De real nešikovně spadl do díry. „Simbóó!!!!“ křičel De real. „De reale!! Né!!“ volal Simba, a snažil se ho chytit, ale už bylo pozdě. De real zmizel v zemi, a díra se zasypala kameny. Simba běhal sem a tam, a snažil se ho vyhrabat.

Kapitola 1.

Naše smečka

Jednoho krásného a slunného dne ve lví říši, všechna zvířata odpočívala. Až na jedno…

„Žuch!!!“ Simba přistál na zemi. Stádo zeber zpanikařilo a chystalo se bleskurychle utéct pryč, ale Simba se vymrštil po druhé a tentokrát chytil jednu zebru. „Haha jde mi to!“ říkal si pro sebe a odnesl svůj úlovek na lví skálu. „Hmm měl bych si udělat zásoby na horší časy.“ Seskákal ze lví skály dolů do údolí a za chvíli nesl pyšně další zebru. Odnesl ji na lví skálu a tam se do ní pustil. „MMM mňam to je dobrota.“ Jak si tak pochutnával na zebře, tak uslyšel nějaké praskání a šustění. Zvedl hlavu a uviděl, že se k němu blíží nějaké zvíře. „Kdo to asi může být?“ pomyslel si. Zvíře bylo pořád blíž a blíž. Za chvíli bylo až u Simby. To zvíře vypadalo jako napůl lev a napůl gepard. „Kdo jsi?“ zeptal se Simba. „Jsem De real. Gepardolev“ řeklo zvíře a obešlo Simbu. Vylezlo na malou skálu a zařvalo. Simba se hned vzpamatoval a šel za gepardolvem. „Co to děláš??“ zeptal se ho. „Nechceš kousek zebry

De reale?“ „Ne díky. Zatím nemám hlad“ odpověděl. „No… a odkud vlastně jsi??“

„Narodil jsem se v jižní části Afriky. Můj otec Reloni byl lev a moje matka Orina byla gepardice. Proto jsem gepardolev,“ odpověděl De real. Simba se otočil a odkráčel pryč. Ještě přes rameno zavolal na De reala: „Tak ahoj“. Došel až na sloní hřbitov a tam se zamyslel, co všechno na něm prožil. Vzpomínal na dávné časy a najednou uslyšel kroky. Otočil se a stály tam čtyři hyeny. Simba ustoupil před hyenami krok dozadu, ale byl tam sráz a spadnul do malé řeky. Snažil se vyškrábat ven, ale tam byly zase hyeny. Nevěděl co má dělat. Už se chystal, že skočí na hyeny a bude se s nimi prát zuby nehty, ale uslyšel vzdálený řev. Byl to De real. Zařval na hyeny co nejvíc mohl. Hyeny se lekly. Věděli, že dva lvi jsou silnější než oni a radši se daly na útěk, jako by měli v patách rozzuřené stádo býků.

De real rychle přiběhl k Simbovi a pomohl mu vylézt z řeky. Až se oba dva vzpamatovali, tak Simba povídá: „Díky, že jsi mi pomohl. Nikdy ti to nezapomenu. No a nechceš se přidat k naší smečce?“ „Jestli to ostatní budou chtít, tak se připojím,“ odpověděl De real. „Buď bez obav. Vždyť jsi mě zachránil. HAKUNA-MATATA!“ řekl vesele Simba. „Dobře!“ De real se uklonil. Potom společně odešli na lví skálu. De real vylezl na větší skálu a rozhlížel se po okolí. Simba se šel projít kolem lví skály a potkal tam lvici. Lvice k němu přišla a uklonila se. „Ahoj, já jsem Shetani. Smím se k vám přidat?“ Simba viděl v očích lvice že má strach. „Jasně že se k nám můžeš přidat, vždyť jsme jedna velká rodina. Já jsem Simba,“ odpověděl.