Při západu slunce se Timon a Pumba chystali ke spánku, ale bránily jim v tom uřvané vrány, které se usídlili na jejich stromě. Pumbovi už dojdou nervy a říká: „ Ty létající potvory dělají příšerný rambajz! Ani prase se tady nevyspí! Radši si najdeme nějaké jiné místo, jo?“ Timon je ale v pohodě a uklidňuje Pumbu. „ Nerozčiluj se tak! Právě vyrábím strašáka na ptáky. Za chvilku budou pryč!“ Pumba s opovržením povídá: „ Myslíš vážně, že je vystrašíš několika větvičkami a lístky? Vždyť přece žijí na stromě!“ Timon si ho ale nevšímá. „ Vyčkej času, než bude hotové moje mistrovské dílko!“ Timon sváže pár větví k sobě liánou. „ Uděláš mi dvě díry do té dýně?“ žádá Pumbu. „ Dobře, proč ne! Musím se trochu odreagovat!“ řekne Pumba a kopýtkem vyvrtá do dýně dvě díry jako oči. Po chvilce svazování a ohýbání, Timon dokončuje strašáka. Nakonec na vršek nasadí dýni jako hlavu. „ Hotovo! Pomoz mi ho postavit! Hej rup!“ Pumba tahá ze všech sil za liánu. „ Mpf! Musíme pořádně zabrat!“ Nakonec se jim ho podaří postavit. Timon se na něj koukne a vyděšeně říká: „ Tak, t-to b-bychom m-měli. O-opravdu s-se p-p-povedl, c-co m-myslíš?“ „Polk! T-to j-je p-pravda!“ říká Pumba stejně vyděšeně jako Timon. Po chvilce se vystrašeně rozběhnou pryč od strašáka. „ R-radši si přece jenom najdeme nějaké jiné místo na spaní!“ praví za běhu Pumba. „ M-máš pravdu, t-tady z t-toho m-místa j-jde h-hrůza!“ volá Timon na Pumbu, utíká pryč a vrány si vesele krákají dál.