Kapitola 1.

Naše smečka

Jednoho krásného a slunného dne ve lví říši, všechna zvířata odpočívala. Až na jedno…

„Žuch!!!“ Simba přistál na zemi. Stádo zeber zpanikařilo a chystalo se bleskurychle utéct pryč, ale Simba se vymrštil po druhé a tentokrát chytil jednu zebru. „Haha jde mi to!“ říkal si pro sebe a odnesl svůj úlovek na lví skálu. „Hmm měl bych si udělat zásoby na horší časy.“ Seskákal ze lví skály dolů do údolí a za chvíli nesl pyšně další zebru. Odnesl ji na lví skálu a tam se do ní pustil. „MMM mňam to je dobrota.“ Jak si tak pochutnával na zebře, tak uslyšel nějaké praskání a šustění. Zvedl hlavu a uviděl, že se k němu blíží nějaké zvíře. „Kdo to asi může být?“ pomyslel si. Zvíře bylo pořád blíž a blíž. Za chvíli bylo až u Simby. To zvíře vypadalo jako napůl lev a napůl gepard. „Kdo jsi?“ zeptal se Simba. „Jsem De real. Gepardolev“ řeklo zvíře a obešlo Simbu. Vylezlo na malou skálu a zařvalo. Simba se hned vzpamatoval a šel za gepardolvem. „Co to děláš??“ zeptal se ho. „Nechceš kousek zebry

De reale?“ „Ne díky. Zatím nemám hlad“ odpověděl. „No… a odkud vlastně jsi??“

„Narodil jsem se v jižní části Afriky. Můj otec Reloni byl lev a moje matka Orina byla gepardice. Proto jsem gepardolev,“ odpověděl De real. Simba se otočil a odkráčel pryč. Ještě přes rameno zavolal na De reala: „Tak ahoj“. Došel až na sloní hřbitov a tam se zamyslel, co všechno na něm prožil. Vzpomínal na dávné časy a najednou uslyšel kroky. Otočil se a stály tam čtyři hyeny. Simba ustoupil před hyenami krok dozadu, ale byl tam sráz a spadnul do malé řeky. Snažil se vyškrábat ven, ale tam byly zase hyeny. Nevěděl co má dělat. Už se chystal, že skočí na hyeny a bude se s nimi prát zuby nehty, ale uslyšel vzdálený řev. Byl to De real. Zařval na hyeny co nejvíc mohl. Hyeny se lekly. Věděli, že dva lvi jsou silnější než oni a radši se daly na útěk, jako by měli v patách rozzuřené stádo býků.

De real rychle přiběhl k Simbovi a pomohl mu vylézt z řeky. Až se oba dva vzpamatovali, tak Simba povídá: „Díky, že jsi mi pomohl. Nikdy ti to nezapomenu. No a nechceš se přidat k naší smečce?“ „Jestli to ostatní budou chtít, tak se připojím,“ odpověděl De real. „Buď bez obav. Vždyť jsi mě zachránil. HAKUNA-MATATA!“ řekl vesele Simba. „Dobře!“ De real se uklonil. Potom společně odešli na lví skálu. De real vylezl na větší skálu a rozhlížel se po okolí. Simba se šel projít kolem lví skály a potkal tam lvici. Lvice k němu přišla a uklonila se. „Ahoj, já jsem Shetani. Smím se k vám přidat?“ Simba viděl v očích lvice že má strach. „Jasně že se k nám můžeš přidat, vždyť jsme jedna velká rodina. Já jsem Simba,“ odpověděl.